Český Krumlov – doba rozkvětu tohoto malebného města je spojena s vládou pánů z Rožmberka (1302 – 1602), kteří z Českého Krumlova učinili své sídelní město. Krumlov tehdy ležel v místě, kde docházelo ke kontaktům mezi českým vnitrozemím, rakouským a bavorským podunajským prostorem a severní Itálií. To se projevilo i na tváři města a zámku, jíž vtiskla neopakovatelnou podobu italská renesance. Na konci 17. století, během panování rodu Eggenberků, bylo mj. postaveno barokní divadlo a přebudována zámecká zahrada. V době Schwarzenberků získal Český Krumlov svou barokní podobu. Od 19. století se kromě zrušení městských hradeb a bran žádné zásadní změny neodehrály a centrum si tak zachovalo svou historickou podobu. Křivolaké uličky, romantická zákoutí a unikátní komplex měšťanských domů s impozantní dominantou zámku nad meandrem Vltavy, vynikající výstavy umělců světoznámých jmen, koncerty, hudební festivaly, divadelní představení, hospůdky, kavárny i středověké krčmy, pestrá směs turistů z celého světa, to vše je Český Krumlov – malé ale zároveň kosmopolitní město s jedinečnou atmosférou, obklopeno neporušenou, krásnou přírodou. Od roku 1992 je zapsáno na seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO.
Popis
Otáčivé hlediště Český Krumlov – je více než půl století významným a ve světovém měřítku i ojedinělým reprezentantem přírodního plenérového divadla s originálním řešením a využíváním scénického prostoru. Princip otáčivého divadla je sice znám již několik století, avšak ve skutečný divadelní život jej začátkem 20. století přivádí významný německý divadelník A. Appia. V českém divadle je s tímto divadelním fenoménem nejvýznamněji spojen architekt a scénograf evropského rozměru, Joan Brehms (1907 – 1995). V roce 1958 projektoval hlediště zasazené do okolní přírody, které díky obousměrnému otáčení kolem své osy umožňuje divákům vnímat děj panoramaticky. Ten se může odehrávat kdekoliv kolem diváků na hracím prostoru s rozlohou kolem jednoho hektaru. Hlediště se otáčí během představení na příslušné místo „jevištní akce“, ale je využívána i možnost prolínání hracích prostorů při jednání divadelních postav.